Moje vlastní parodie Cherry Fother a šutr homoušů-kapitola 3.
Kapitola třetí
E-maily od nikoho
Útěk dvou krokodýlů vynesl Dollymu nejdelší trest ze všech. Nakonec nemohl ani do školy s omluvenkou na spálu a pro vysvědčení pan Deterior došel. Dolly měl zase trojku z chování a jinak samé jedničky až na Dějepis, kde měl dvojku. Cherry měl naproti tomu trojku z chování, pět čtyřek, dvě trojky, jednu dvojku a jinak jedničky. Když směl Dolly opět ven, prázdniny byly v plném proudu. Hned první den bez domácího vězení se šel koupat na koupaliště, kde zjistil, že zapomněl plavat a téměř se utopil.
Cherry byl rád, že školní rok skončil, zvlášť proto, že dál už nechtěl. Dollyho ale jeho rodiče nutili do obyčejné měšťanky trpící nedobrou pověstí. Navíc do ní šel Piere, zatímco Terry šel jinam, takže se Cherry s Pierem dohodli, že nenechá Dollymu chvilku klidu. Ta měšťanka se jmenovala 15. střední škola polepšovaná pro trojkaře z chování Šutráky-na-nezvedy, což mluvilo za vše.
Během Dollyho trestu se Cherry potuloval po okolí se svou bandou, kterou tvořili Piere Penquin, Ronald Ember, Pennis Sexonov, Telecolm Operátor, Groundon Kopáč a samozřejmě vůdce Cherry. Tu Dollyho tvořili Terry Penquin, Condom Šukový, Baby Babínek, Babe Prasový a samozřejmě vůdce Dolly. Ta druhá jmenovaná ovšem byla mnohem slabší než první jmenovaná. Cherry tak roztržky mezi oběma bandami miloval, jelikož se po každé z nich mohl Dollymu vysmát do očí, neboť vždycky vyhrál.
Jednoho dne brzy ráno se teta Pepsi-nie někam vydala a přivezla odtamtud ohavně oranžový těsný kabátek se stejně těsným vysokým límečkem, s krajkami na rukávech i dole a jako by to nestačilo, byl posed červenými kytičkami a růžovými srdíčky.
„Co to je?“ Zeptal se Cherry s odporem, sotva to uviděl.
„To je Dollyho nová školní uniforma.“ Odvětila teta Pepsi-nie a Cherry měl najednou co dělat, aby se nerozřechtal na celé kolo. Tahle uniforma zřejmě byla součástí školního programu Šutráky-na-nezvedy.
Když Dolly sešel dolů ze svého pokoje, původně s úmyslem si dojít jen na záchod a pak si jít zase lehnout na svou enormní potřebu úplně zapomněl, jakmile spatřil předmět, který ležel na stole a který mu teta Pepsi-nie identifikovala jako jeho novou školní uniformu. „A to na Šutračce (tak se Dollyho nové škole často říkalo) opravdu nosí tohle?“ „No, ty jejich jsou rudé a na zádech mají napsáno Zlobivec-bič na něj! A nemají ty krajky, ale jinak jsou stejné a na tuhle ten nápis klidně napíšeme.“ „Ale proč jste mi nekoupili správnou?“ „Protože na seznamu máš napsáno, co máte mít i se školním řádem a správnou uniformu se mi nalézt nepodařilo, tak jsem ti koupila tuhle.“
Když si Dolly svou uniformu na sebe navlékl, upadl Cherry do nezdolného záchvatu smíchu zas. Dolly vypadal jako totální idiod, zvlášť když na prsou bylo jedno velice ohromné srdíčko.
Když Cherryho záchvat smíchu konečně přešel, Dolly měl hrůznou uniformu ze sebe a strýc Nenorm si roztáhl noviny, na jejichž titulní straně byla fotka nahé slavné herečky, nad ní velice kritizující nadpis a ohromně dlouhý článek napsaný malým písmem, na jehož konci bylo napsáno pokračování na stranách 2, 3, 4, 8, 9, 15, 20 a 25, klapla schránka na dveřích a po krátké hádce, po které měla teta Pepsi-nie monokl na oku, Dolly natrhlý ret, pan Deterior přetrhnuté noviny na nerovnoměrné díly a Cherry zničené brýle (Vzal si náhradní) šel Cherry pro poštu. Na koberci se válela malá hromádka, skládající se z letáku na síť jednoho ze supermarketů (Sleva 50 %, salátové okurky jedna po 50 pencích), dopis od tety Darge a účet za telefon.
Cherry rychle dosnídal a zatímco si strýc Nenorm četl obsáhlý dopis Cherryho tety, šel surfovat po internetu. Kupodivu spatřil jeden úplně nový e-mail, který se sám od sebe otevřel, jakmile Cherry pohnul myší směrem k němu. Jakmile však Cherry spatřil erb školy naprosto nahoře, okamžitě ho smazal. Na další školu už jít nechtěl, to věděl s jistotou. Asi po dvou hodinách sešel dolů a spatřil Dollyho se zadkem vystrčeným z lednice a své opatrovníky, jak sedí před televizí a dívají se na romantický, černobílý a jak Cherry po krátkém tajném shlédnutí zjistil, velice nudný film. Krátce se jim svěřil o svém e-mailu, a jelikož nahoře v záhlaví bylo i místo umístění počítače, rozhodli se nakonec, že Cherrymu dají Dollyův pokoj na hračky a všechny nacpou do přístěnku pod schody. Cherryho počítač pak umístí do uvolněné ložnice.
V domě Deteriorových bylo šest ložnic. Jedna patřila Cherryho tetě a strýci, druhá Cherrymu, třetí Dollymu a oba dva měli ještě jednu na své hračky. Poslední ložnici pak tvořil pokoj pro hosty, což většinou byla teta Darge nebo jedna z mnoha kamarádek tety Pepsi-nie.
Další den Cherryho probudil strašný řev pod ním. „Já tu ložnici potřebuju! Nemůžete jí dát tomu… tomu…“ (Další slovo Cherry naštěstí nezaslechl, ale manželé Deteriorovi po něm zděšeně vypískli a začali na Dollyho řvát zase oni, že je sprostý.) Cherry se jen ušklíbl a podíval se na svůj počítač.
Vzápětí zděšeně vykřikl on. Počítač se totiž úplně sám zapnul, a aniž se pohnula myš, chvilku kurzor jezdil po obrazovce a pak jakási neviditelná ruka na myš dvakrát zaklepala, když se dostal k ikonce internetu. Pomocí klávesnice se počítač sám přihlásil do Cherryho e-mailu a to včetně hesla a vzápětí začalo naskakovat neuvěřitelné množství mailů. Brzo jich bylo víc než sto. Nakonec to skončilo na číslu sto dvacet tři a už se nic nepohnulo.
Cherry se opatrně přesunul k svému počítači a kliknul na jeden z e-mailů. Byl to ten samý, co přišel včera. Cherry ho vymazal a kliknul na další. Po pár dalších kliknutích zjistil, že všechny obsahují to samé. Chtěl proto stisknout “Vymazat vše“, ale myš se najednou pod rukama Cherryho zbláznila a sama začala jezdit kurzorem po monitoru. Měla docela sílu, ale nakonec přece na ikonku kliknul.
Všechny e-maily se sice skutečně smazaly, ale vzápětí myš na pomstu vyslala elektrický šok, který Cherryho nepříjemně štípnul do ruky. Chvíli se na myš nasupeně díval, jak jezdí kurzorem po monitoru, aniž by se sama pohnula. Kurzor jezdil po obrazovce a zůstávala za ním čára, takže psal stále stejný krátký text: HA HA HA pak text zmizel a vzápětí se znovu začal psát. Cherry pro jistotu počítač vypnul a sešel dolů.
Jeho historce sice vůbec nikdo nevěřil, přesto však počítač přemístili do Dollyho nyní již vyprázdněné ložnice a tam ho znova postavili. Cherry pro jistotu sešel dolů s nimi, kdyby se zas počítač zbláznil.
Náladu Cherrymu trochu zlepšila další Dollyho promenáda v jeho nové uniformě, tentokrát i s nápisem. Nápis byl napsaný přes tři srdíčka a pět kytiček velice kostrbatým písmem, takže se dal obtížně přečíst. Když se Cherry dost nasmál, šel ven se svou bandou. Ten den si pořádně užili. Ukradli dva sáčky brambůrek, zakouřili si na nároží a v dětském parku zbili asi tříletého chlapečka, kupodivu byl bez maminky a následně na tom samém hřišti zničili pár laviček a dvě houpačky. Cherry přišel domů až na oběd.
Dolly byl neuvěřitelně skleslý, prokřičel celé dopoledne, a odmítl sníst byť kousíček masa, či jiného jídla.
Odpoledne Cherrymu přišlo dalších dvě stě mailů, naštěstí je dnes šlo odstranit normálně a Cherry žádný elektrický šok nedostal. Večer spolu všichni usedli ke zprávám, které informovaly o zdražení cigaret, o tom, jak se angličtí turisti nemohou dostat z Ginganistánu domů, protože jediné tamější nefunguje a mezinárodní autobusy nejsou, o nenadálé vlně nehod na dálnicích a o jedné feně, co porodila 70 štěňátek. Poté byl na řadě sport (Mistrovství světa ve fotbale Anglie-Rusko 2:4, Anglie-Norsko 8:5, Anglie-Skotsko 1:15, Anglie-Austrálie 2:2 a Anglie-Česká republika 8:7). Pak ještě počasí (slunečno, slunečno a zase jenom slunečno) a po reklamě na žvýkačky s vajíčkovou příchutí šel Cherry radši pryč.
Ten den byl opravdu zajímavý, přemýšlel potom Cherry večer před spaním přemýšlel, jak samovolně se mu zapnul počítač, dostal ránu od počítačové myši a ta se mu pak prostřednictvím monitoru vysmívala.
Dalšího dne při snídani nikdo nepromluvil ani slovo. Dolly měl chraplavý hlas od včerejšího dopoledního i odpoledního křičení, teta Pepsi-nie získala ke svému monoklu i modřinu na břiše, jak jí tam její synek uhodil a strýc Nenorm na Dollyho přes noviny hleděl, jako by ho nejraději zabil. Dolly měl pochopitelně domácí vězení, a včera vzteky rozbil svoji novou televizi, svého slimáka, co ho choval, hodil svému tatínkovi do obličeje a odmítal s rodiči promluvit ani nejmenší písmeno.
Když přišla pošta, došel pro ni opět Cherry. Na vrcholu hromádky ležel dopis pro něho. Na zadní straně ale byla stejná pečeť, jako znak jeho školy, tak poprosil strýčka, ať to spálí. Strýc Nenorm mu vyhověl a pak už nikdo nepromluvil.
Cherry se kvůli svému počítači uchýlil do staré ložnice a svou novou, kde byl jenom jeho počítač nechal být. Přemýšlel, kdo se s ním tak akutně chce spojit. Jaké škole to jenom stojí za to? I přes své myšlenky však na školu jít stále odmítal, a to i přesto, že ho jeho opatrovníci už několikrát upozorňovali, že to může být důležité.
„Třeba tě ta nabídka bude zajímat“, řekla jednou při večeři. „Ne, nemám zájem!“ Odsekl Cherry a odešel od nedojedené večeře směrem k televizi u sebe v ložnici.
Cherry se následujícího dne neuvěřitelně nudil. Byla totiž neděle, koupaliště bylo zavřené a v televizi dnes nedávali žádného Kapitána slizkých ufonů iXse ani Veleničení a tak se ani neměl na co dívat. Svému počítači se vyhýbal obloukem a kvůli čtyřiceti stupňům Celsia ve stínu mu nedovolili ani jít ven. Celý den proto jenom proležel a pil jednu plechovku Coca-coly za druhou. Ačkoliv kolem gauče vznikala krásná hromada těch prázdných, Deteriorovým bylo tak horko, že se ani nepokusili je zvednout. Seděli před otevřenou ledničkou, odkud Cherrymu všechny ty plné plechovky házeli, kdykoliv si požádal.
Když se následujícího dne Cherry probudil, zjistil, že jeho počítač se jakýmsi záhadným způsobem sám dopravil až k jeho posteli a že tiskárna jela na plné obrátky. Když Cherry vyskočil z postele, zapadl až po kotníky do papírů, na kterých na všech byl ten e-mail se znakem školy nahoře. Když tiskárna skončila, (To už se Cherry v papírech potápěl po kolena) Cherry je všechny postupně odnesl dolů a ucpal jimi odpadní rouru od záchoda, když se je všechny pokusil spláchnout.
Voda se valila všude po domě a tiskárna se znovu rozjela. Z jakéhosi důvodu jí nedošla barva ani papíry, a tak byl za chvíli celý dům Deteriorových pod vodou, ve které plavalo miliony papírů s tím samým textem.
Pan Deterior všechny vyhnal na zahradu a definitivně se rozhodl“ „To je hrozné! Kdo o tebe může tak stát Cherry? Odjedeme někam daleko, ať máš klid a my taky.“ Tak bylo rozhodnuto.
Všichni se ještě zastavili v domě, kde už byla voda až po krk a vzali všechno oblečení, které našli, usuší si ho pak. Na Cherryho e-maily se ani nepodívali. Pak už se auto rozjelo po silnici.
Cherry a Dolly se vzadu prali a tak ani nevnímali cestu. Pan Deterior volil cestu zcela náhodně a tak se brzo dostali do hlubokých lesů. Začalo pršet. Když z lesů vyjeli, zjistili, že jsou poblíž Derby, což bylo více než
Další den sešli dolů a recepční hned vykřikl: „Je někdo z vás Cherry Fother? Přišlo mu tolik e-mailů, že nám to málem zbouralo systém!“ „Já jsem Cherry Fother a všechny je smažte!“ Řekl jen Cherry a pak jeli dál.
Cherrymu se to začalo líbit. Očividně ho sledují, takže nezbývá, než se dostat na místo, kde ho nenajdou. Kolem poledne se nějak dostali až k moři. Byla zde malá osada, kde se nedalo kam schovat, navíc zase začalo pršet.
Pan Deterior chvíli rozmlouval se všemi lidmi a pak přišel k ostatním: „Jeden starý rybář mi půjčí pramičku a svou chajdu na skále v moři, takže jdeme! Zaparkovali auto na louce a nasedli spolu s rybářem do pramice. Rybář začal veslovat.
Brzy již stáli na holé skále. Nad nimi byla chajda ze dřeva, která se doslova rozpadala před očima. Opravdu to nevypadalo jako vlídné místo, ale už se připozdívalo, takže to museli vzít a rybář odplul, že se tu pro ně zítra ráno staví.
Než se jim povedlo vyšplhat až k chajdě, byl večer. Cherry si rozhodně stěžoval, neboť měl zítra narozeniny, ale nikdo si ho nevšímal, takže nakonec ulehl na jednu z pěti velice zaprášených a děravých matrací.
Probudil se minutu po půlnoci. Zjistil to podle náramkových digitálních hodin na pravé ruce svého strýčka. Okny i dřevy lomcovala silná bouře. Asi na tisíci míst dovnitř zatékalo a jeden téměř souvislý proud vody tekl na zem těsně vedle Cherryho. Necítil se dobře. Měl narozeniny a pravděpodobně nedostane jediný dárek. Venku sjel k zemi ohromný blesk, po kterém následovala rána jako z děla. Tato rána však Deteriorovy neprobudila. To byly až rány, když se někdo nebo něco pokoušelo vyrazit dveře, což se tomu taky povedlo. Dovnitř vstoupila postava dvakrát vyšší a pětkrát širší, než normální člověk. Dolly se schoval za matku a Cherry nebyl sto se pohnout. Ten, kdo dovnitř vstoupil, byl ohromný.