Harry Trottel a posel Tálibánu - přepis Kapitola 1., část 1.
Kapitola I. – Avian Influenzae
Harry si otřel hřbetem levé ruky zpocené čelo, vytáhl z kapsy kalhot papírový kapesníček a opatrně otřel z lysé hlavičky svého malého přítele vazkou tekutinu, vzhledem a konzistencí připomínající rozředěnou škrobovou moučku. V pokoji to znepokojivě páchlo. Harry se cítil trochu provinile, přestože v odborné zdravotnické literatuře jasně stálo, že je to v tomhle věku zcela normální a přirozené. Miminka prostě po jídle blinkají. Málokteré je pravda tak šikovné, aby si dokázalo pozvracet vlastní temeno, ale malý Timothy, kterého Harrymu na odpolední hlídání svěřila sousedka, paní Michaelsová, to hravě dokázal. Původně měl Timmyho hlídat Harryho bratránek Dooley, ale shodou nepředvídatelných náhod spadl těsně po obědě do výkopu před domem. Přesněji řečeno, ona to nebyla zas až taková náhoda. Harry tam Dooleye strčil, neboť o smluveném hlídání neměl ani tušení. Nyní toho samozřejmě upřímně litoval, ale bylo již pozdě plakat nad rozlitým kojeneckým mlékem na koberci v pokoji. Ničeho by tím nedocílil a zbytečně by si smáčel nohavice.
Byly tři hodiny odpoledne a požárníkům se právě podařilo zavěsit Dooleye na kladku, pomocí níž jej hodlali opatrně vytáhnout. Výkop měl na šířku pouhých třicet centimetrů, zato hluboký byl skoro tři metry. Dooley byl ke své smůle velmi drobný a útlý a zapadl do něj jako zátka do hrdla láhve. K Harrymu do pokoje doléhalo temné skučení a nadávky čackých hasičů; Dooley se v hysterickém záchvatu znovu vysmekl ze soustavy vlečných lan a prosebně kvílel z nitra země, aby ho okamžitě zasypali – stejně chce už docela dlouho umřít a lepší příležitost se mu v dohledné době těžko naskytne.
„Dooley, miláčku,“ poskakoval kolem výkopu Harryho strýc Vance, Dooleyův otec. „Když dovolíš, aby tě požárníci vytáhli ven, koupím ti novou školní aktovku! Se Spidermanem!“
„Tu jsem chtěl, když mi bylo osm,“ odtušil z díry Dooley. „Aktovky už dávno nefrčí. Jdi pryč, tati. Chci, aby sis mě pamatoval veselýho a šťastnýho, jako jsem býval.“
„Veselej a šťastnej jsi naposled bejval, když ti bylo deset měsíců, opáčil Vance Donkey. „ K prvním narozeninám jsi dostal dort s jednou svíčkou a dvojitý balení Prothiadenu.“
„Nemusíš mi to připomínat,“ odsekl Dooley. „Vím stejně dobře jako ty, že od tý chvíle, co se u nás objevil Harry, jsem hotovej uzlíček nervů, třesou se mi ruce a nabrečím toho za den víc, než všichni herci z jihoamerický telenovely dohromady! A úplně nejhorší je to od tý doby, co chodí Harry na tu výběrovou školu přírodních věd… buééé… bůůůů… přitom je úplně blbej… buééé… a já…“
Dooley – stejně jako jeho rodiče, sousedé, příbuzní a známí Donkeyových – vůbec netušili, že jeho nenáviděný bratránek Harry, příjmením Trottel, žádnou školu přírodních věd nenavštěvuje. Harry byl totiž čarodějník. Pokud to ještě nevíte, tak čarodějníci existují. Pochopitelně ale nevypadají jako ti špatně namaskovaní herci z pohádek, co nosí špičaté čepice, neupravené plnovousy, krajně nepraktické dlouhé pláště, do kterých by se při prvním kroku museli nutně zamotat, zejména pak na místech, jako jsou eskalátory v metru, kde by je nošení dlouhého pláště přímo ohrožovalo na životech. Čarodějníci jsou, když celý problém hodně zobecníme, obvykle velcí pracháči, kteří manipulují světem. Tuto manipulaci si ovšem nesmíte představovat tak, že nějaký hejhula mávne kouzelnou hůlkou a naše modrá planeta začne tančit se svým nejbližším sousedem Marsem (mohla by teoreticky i s Venuší, pokud by byla lesbička) valčík skrz celou sluneční soustavu.
Další část až si řeknete...
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, ráda bych si tuto knihu také přečetla, jenom již bohužel nadále není v prodejnách a vypadá to velmi beznadějně pro mě:) Chtěla jsem se zeptat zda bych mohla si ji od tebe (za tebou navrhovanou cenu) odkoupit. Všechny výlohy samozřejmě také zaplatím. Děkuji mnohokrát. S přáním hezkého dne, Marcela
Prosba
(Marcela, 3. 12. 2011 20:46)